Výběr vhodného spojení


V praxi se používá mnoho způsobů, podle toho co má chovatel za cíl a také co je ochoten chovu věnovat, ať již finančně nebo časově. Zkusme si tedy na některé metody ukázat

Nejprve bychom měli začít tím, že sesbíráme informace o naší feně:

  • Exteriérové nedostatky
  • Exteriérové přednosti
  • Zdravotní nedostatky
  • Zdravotní přednosti
  • Povahové nedostatky
  • Povahové přednosti

Ideální stav bude, když se nám totéž podaří udělat u jejích rodičů, prarodičů a sourozenců. Velmi často potom zjistíte, že nedostatek vaší fenky se v linii jinak neobjevuje, tudíž pro vás není zase až tak velkou hrozbou. Naopak můžete najít vadu, která se sice u vaší fenky nenachází, ale je v předcích velmi častá. Všechny tyto informace uplatníte potom u vámi vybraného jedince.

Co byste měli vědět o exteriéru, než začnete hledat

  • Feny se kryjí vhodnými psy z linie, do které patří jejich otec. Takže mrkněte na otce vaší fenky a pokud se vám líbí (což by měl, pokud jste si feňulku po něm vybrali) hledejte typově stejného jedince, případně zvolte stejnou linii ve 3-4. generaci vybraného plemeníka. Takto vedený výběr vám pomůže upevnit žádoucí vlohy a pomoci odstraňovat nežádoucí.
  • Pokud si vyberete dva naprosto odlišné jedince, musíte také počítat s naprosto odlišnými štěňaty.
  • Stejný úděl vás čeká, když si sice vyberete dva typově stejné jedince, ale po naprosto rozličných rodičích. V tomto případě je dobré jít dál do hloubky a podívat se jak jsou na tom linie, do nichž "vklouzáváte"
  • A jedna důležitá informace - množství titulů dnes nevypovídá o kvalitě jedince, nýbrž o kvalitě handlingu. Když handler umí, majitel má peníze a čas, tak téměř s každým jedincem nějaký ten titul vyjezdí.

Jak na zdraví

  • Nejlépe získáme informace o dědičných nemocech, které klub považuje za nutné. Každé plemeno má jiné požadavky, ale stále obecně platí, že neprověřujeme jen vybraného jedince, ale použijeme i informace o prarodičích a sourozencích.
  • Není na závadu si zjistit i informace, pokud to jde, o těch sourozencích plemeníka, kteří tak nějak zapadli. Nebojme se zeptat proč - může to být jen nechuť majitelů ke kontrolovanému chovu, ale také možná zdravotní indispozice.
  • Pokud již má plemeník potomky, je to ideální stav, zjistíme i jejich přednosti a nedostatky. Ovšem pozor, může zde být zavádějící spojení s matkou potomků.

A co s povahou

  • Nejprve si musíme ujasnit, co od chovu očekáváme. Někdo jen tak štěňata, někdo pracovní linii, další zase společenského jedince. Každý z nás určitě bude mít jiný cíl.
  • Nejčastější chybou bývá chuť mít všestranného jedince. Nikdy nebude pravdou, že spojíme-li vynikajícího stopaře s vynikajícím agiliťákem, budeme mít štěňata, kteří budou vynikající stopaři i agiliťáci. Ano, může se nám tam 1-2 narodit, ale toť vše. Chtějme raději méně a budeme mít o to kvalitnější jedince.
  • Také odstraňování nedostatků občas ještě vše zhorší než napraví. Především tehdy, když hledáme protějšek s naprosto obrácenou povahou, v domnění, že chov je něco kde s dvěma póly zatřepeme a vypadne střed. Tak to nefunguje, vždy musíme na to, co chceme vylepšit spojit s naprostým standardem, nejlépe upevněným v několika generacích.

Vysokou hodnotu psa či feny nedělají jen jejich potomci - šampioni. Plemenná hodnota vyjadřuje kvalitu všech potomků daného jedince. Těch vynikajících, průměrných, podprůměrných i těch nejhorší kvality s dědičnými a vylučujícími vadami. Proto by měl být daleko lépe hodnocený vrh štěňat, kde byla všechna velmi dobrá, než vrh štěňat s jedním šampionem a několika štěňaty s výraznými vadami. Jejich sourozenec - šampion má bohužel velkou šanci, že bude tyto vady přenášet na svoje potomstvo.

Snad jsme vás neodradili od dalšího čtení. Nezakrýváme, že je výběr naprosto náročná věc, často korunována tím, že na samém konci cesty narazíme na velkou překážku. Ale na straně druhé, až se budete koukat na výsledky svých odchovů a kochat se jejich úspěchy nebo slyšet slova chvály nových majitelů, pohladí vás to po duši a dodá chuť do dalšího hledání. Protože dobrý chovatel ví, že i když spojení bylo naprosto úžasné, už by jej neměl zopakovat, protože vytvoří tak konkurenci svému vlastnímu odchovu.

Haf a pac Lída



VÝŽIVA ŠTĚNĚTE

Štěně má velmi citlivý žaludek, proto máme jiné požadavky na výživu štěněte než je tomu u dospělých psů.

Nejprve si musíme ujasnit, jak budeme krmit.

Můžeme barfovat, jak je dnes moderní. Krmit granulemi, jak bylo moderní nedávno. Můžeme krmit vařenou stravou, jak bylo běžné v minulém století a nebo také krmit systém pele-mele, jak je občas ještě zvykem. Zkusíme se všem skupinám podívat na zoubek. Ale ještě před tím si zkusíme ujasnit několik věcí obecně.

  • - Štěně má malý žaludek, takže krmení musíme rozložit do několika dávek.
  • - Kvalitní krmení je naprostým základem správného růstu a vývinu psa.
  • - Nemůžeme krmit psa nekvalitní potravou a očekávat, že z něho vyroste krásný, zdravý a silný jedinec.      
  • - Různé rasy rostou v prvním roce života jinak, proto musí výběr krmení odpovídat plemeni a velikosti štěněte.
  • - Potrava prochází střevem psa rychle. Aby za tu dobu došlo k dobrému vstřebání potravy, musí se vytvářet určitá skladba         bakteriální mikroflóry. Toto přizpůsobení  trvá, při krmení stejné stravy, 7 - 14 dní. Krmit stále stejně znamená, že                   všechna krmení  během dne jsou stejného složení. Ne něco jiného ráno, v poledne opět jiný druh potravy a večer zase něco   jiného, ale vždy to samé.

Barfování je poměrně mladá metoda krmení, je to krmení přirozenou stravou (vycházející ze stravy vlků) - tedy maso, kosti, zelenina. Bohužel tak jako v každé oblasti, se ujaly vedení především komerční ukazatelé, takže má to svých pár nevýhod. Nejprve se musíme naučit sestavit krmnou dávku pro naše štěně, což někdy bývá problém - větší aktivita potřebuje větší množství přídělu energie a naopak. V každém měsíci vývoje, především u obřích plemen, jsou požadavky na přísun jiné. Výhodou je velká chutnost potravy, dobré přijímání. Ovšem pokud není skladba dostatečně pestrá, může dojít k nedostatku nebo nadbytku některých živin. Pokud majitelé našich chtějí barfovat, máme na ně dva požadavky - musí být u odběru masa zaručeno, že nepochází z přeléčených nebo nemocných chovů a musí jedenkrát měsíčně, do 12 měsíců věku, nechat udělat krevní rozbor a podle něj upravit krmnou dávku. Je to naše zkušenost - mnoho masa jde na trh právě z nemocných, příp. atb přeléčených zvířat. Nákup je velmi levný a prodejce má větší zisk. A odběry? Konzultace s mnoha veterináři ukázali, že u psů, kteří jsou na barfu, pozorují zvýšený výskyt ortopedických vývojových poruch, poruchy trávicí a kožní. Nebráníme se tomu krmit barfem, ale chceme mít u toho zajištěnou kvalitu krmení.

Krmení granulemi je už dnes vcelku rozvinutá metoda a vypadá to, že zde velká konkurence a osvěta již zanechala nějaké výsledky. Výhodou je, že u kvalitních krmiv máme vyváženou potřebu živin, je jednoduché dávkování. Nevýhodou je, pro malou aromatičnost, horší přijímání potravy. Ovšem komerce přinesla jedno velké úskalí při krmení granulemi a to je reklama. Nemůžeme vybrat granule podle toho, co říká reklama, ba neměli bychom dát ani na doporučení, protože co vyhovuje sousedovým  psům, nemusí vyhovovat našemu. Ani hezký obal není záruka. Za hezkým obalem může být, a často je, krmivo z kukuřice, vedlejších masných produktů a chemických konzervantů. Zárukou kvality není ani označení "premium" či "superpremium".                              Suroviny ve složení musí výrobce uvádět v pořadí, v jakém jsou suroviny v krmivu zastoupeny. Na prvním místě ba tedy měla být  uvedena složka, které je v krmivu nejvíce atd.. Některé suroviny výrobci uvádějí odděleně. Například "kukuřici" jsou někteří výrobci schopni rozdělit až na pět různých názvů, takže najdete ve složení zároveň "kukuřičná moučka", "kukuřičný gluten" apod. To vše za jediným účelem - dostat tyto složky ve složení co nejdále od začátku. U takového krmiva je pak možné, že pokud by výrobce vše shrnul do jedné složky, dostala by se třeba již zmiňovaná "kukuřice" klidně i na první místo. Prostě naučit se číst co výrobce na obalu uvádí a podle toho vybírat. 

Konzervy jsou nenáročné na přípravu. Bohužel málokdo kupuje opravdu masové, většinou jen tak věříme "chuti" našich miláčků a to je potom o soli, aromatických látkách apod. Zde je třeba opravdu investice do masových konzerv. U velkých a obřích plemen nejdražší krmení, pokud dodržíme kvalitu.

Vařená strava je nejvíce náročná na přípravu a tak trochu připomíná alchymii, pokud chceme alespoň slušnou kvalitu stravy. Pokud by to mělo být na naše doporučení, jednoznačně NE.  Vařené maso sice neosahuje žádné bakterie, ale také ne kvalitní živiny, mnoho toho vařením zlikvidujeme. Chcete-li psovi vařit, musí míchat  v poměru 1/3 masa ku 2/3 přílohy (rýže, těstoviny, vločky), Dáváme svalovinu a přílohu a musíme zajistit minerály a vitamíny. Řeší se to často přidáváním umělými preparáty. Obecný recept na vařenou stravu neexistuje, je nutné postupovat podle odhadu a s tím ruku v ruce rozbory krve.

Pak je u nás hojně využívaný systém pele-mele. Prostě co mám, to pejskovi dám. Někdy ráno granule, v poledne maso od oběda, večer si zabarfujem. Jistě hodně přeháníme, ale často to tak bývá. Tady není co dodat, o výživě to určitě není, jen má štěně pocit sytosti. O souladu s vývojem se nedá ani mluvit. Za nás jednoznačně NE!

Haf a pac Lída



VÝBĚR CHOVATELE

Výběr dobrého chovatele je základem pro výběr štěněte. Nebudu se rozepisovat o praktikách množení štěňat, které díky vynalézavosti české povahy někdy skutečně neznají mezí. Spíše se zaměřím na vykreslení všeho, čím se seriózní chovatel vyznačuje a co by mělo být pro vás směrodatné:

Kde najít kontakt na chovatele?

Nejprve bych začala u webových stránek příslušného klubu pro plemeno. Je to asi jeden z hlavních zdrojů informací. Pozor, některá plemena mají několik klubů. Jednotlivé chovatelské stanice mívají svoje webové stránky nebo Facebookovou stránku. Inzertní části kynologických časopisů bych brala jako poslední možnost, i když ji docela nezavrhuji. Ještě stále je dost chovatelů bez kontaktu s internetem. Ráda bych napsala také, že nejlepší jsou reference od spokojených majitelů štěňátek. Ovšem má to dvě a to poměrně velká úskalí - majitelé, kteří mají svoje první štěňátko a to ještě krátce, nebudou zrovna těmi objektivními. Sice vám dají reference pravděpodobně dobré, ale také poměrně neobjektivní. Jejich rozhled bývá většinou trošku "zakalen" láskou a štěstím z malého chlupáče. Ale ať vás inspirují více než případná kritika a slova hany od jiných chovatelů než toho vámi vybraného. Mezi některými chovateli je hodně závisti a zášti vůči jiným - úspěšnějším, proto se může jednat o konkurenční boj a nejjednodušší způsob jak konkurenci očernit. Berte proto "varování" z úst pana Vopršálka před zaručeně nemocným a nekvalitním chovem pana Nováka raději s rezervou. Ale na straně druhé si tyto informace ověřte, mohou být opravdu na reálném základě.

Osobní kontakt

Při koupi štěněte trvejte na osobní návštěvě chovatelské stanice. Je dobré vidět v jakých podmínkách štěňátka vyrůstají. Rozhodně se vyhněte převzetí štěněte někde na ulici od pana "Někoho", aniž byste na dotyčného měli zpětný kontakt. Odchov štěňat by měl vždy probíhat v dostatečně hygienickém prostředí, s bohatými socializačními podněty. Co to znamená? Pokud štěňátka vyrůstají někde ve sklepě a jejich jediný kontakt s okolním světem je návštěva "chovatele" 3x za den při krmení, věřte, že s největší pravděpodobností nebudou takto odchovaní jedinci příliš socializovaní, s čímž můžete mít v budoucnu docela problémy. Zastávám názor, že bázlivost nebo jinak nevyrovnaná povaha, má často své kořeny v útlém štěněcím věku. Proto je nesmírně důležité, aby první dva měsíce života štěňátka prožila v přímém kontaktu s člověkem. Jedině tak si nový majitel může odnést vyrovnané a sebevědomé štěně. Všímejte si také, jaký vztah má chovatel k ostatním psům, zda se psi jeví spokojeně a v dobré kondici. Většina dobrých chovatelů si bude s vámi chtít pohovořit, pozvou vás na nezávaznou návštěvu a bude je zajímat, do jakých podmínek se štěňátko dostane. Chovatel by vám měl také např. prozradit, které z nabízených štěňátek je spíše temperamentní a z kterého naopak roste flegmatický "kliďas". Vy si pak vyberte takového pejska, který vám bude vyhovovat. Pokud to je možné, trvejte na výběru štěněte. Jestliže vám někdo doslova předá štěně mezi dveřmi , s tím, že jsou stejně všechna stejná a že jako laik na nich rozdíl nepoznáte, raději se s ním v těch dveřích hned rozlučte. Každé štěňátko je osobnost, některé je zvídavější, jiné opatrnější, další se chová sebevědomě, atd. Něco jiného je, pokud si již zájemci před vámi konkrétní štěně zamluvili a vám zbývá vybrat už jen z menšího počtu štěňat. Tato štěňátka nemusí být vůbec horší nebo "přebraná", jak si mnozí mylně myslí. Vždyť každému se líbí něco jiného a každý má jiný cíl. Pozorujte štěňata, jak si hrají, jak reagují na vás i na sebe navzájem. Je dobrým zvykem ukázat zájemcům o štěňátko minimálně jejich matku a otce štěňátek představit alespoň na fotografii (chovatel většinou není zároveň majitelem psa, který fenu nakryl). Dále říci pár slov o dosavadním životě obou rodičů - jejich výstavní úspěchy, umístění na zkouškách, zdravotní vyšetření apod. Chovatel by měl být také schopen odpovídat na dotazy týkající se chovu, výživy, poradit s výchovou atd.

Nikdy si neberte nemocné štěně.

Není ojedinělým případem, že chovatel ke štěňátku přidal balíček pilulek (např. proti průjmu). V horším případě se ještě může snažit onemocnění nebo jinou vadu zamlčet.Ve vlastním zájmu si proto zkontrolujte alespoň následující:1) stolice štěňátka musí být tuhá, bez hlenu nebo krve, okolí řitního otvoru čisté a suché
2) skus musí být nůžkový (horní řezáky překrývají spodní řezáky)
3) psi musí mít 2 varlata zřetelně sestouplá do šourku
4) oči by měly být čisté, bez výtoku nebo šedého zákalu
5) kůže a uši by měly být čisté, bez zánětu
6) nos by měl být bez výtoku
7) čip asi nezkontrolujete, ale musíte dostat očkovací průkaz nebo mezinárodní pas a tam MUSÍ být číslo čipu vylepeno. Při nejbližší návštěvě si nechte číslo čipu zkontrolovat u svého veterináře.

add 2) Jestliže štěňátko nemá standardní skus, měl by vás na to chovatel upozornit, tuto skutečnost uvést do kupní smlouvy a zohlednit cenu, neboť takový jedinec nemůže být zařazen do chovu. Jestliže o chovu neuvažujete a hledáte "jen" kamaráda k dětem, máte takto možnost za velmi dobrou cenu získat jinak naprosto zdravé a standardní štěně. Pokud však uvažujete o tom, že se budete chovatelství v budoucnu věnovat, neriskujte, že se skus spraví např. po výměně mléčného chrupu. I když i to je možné.

add 3) Totéž platí i v případě, že obě varlata nejsou v době odběru tj. v 8 týdnech zřetelně sestouplá v šourku. Ale i to se může stát, jen si dejte do smlouvy nějakou dohodu o tom, co se stane v případě, že nesestoupí. Tato anomálie bývá označována jako tzv. kryptorchismus a takto postižení samci jsou vyloučeni z výstav a z chovu. O dostatečné péči a hygieně nesvědčí ani štěňátka páchnoucí močí, špatná výživná kondice štěňátek či kojící feny, nevyhovující prostředí odchovu apod. Další vizitkou solidného chovatele je kupní smlouva a dnes již i Europas s veškerým dosavadním očkováním a samozřejmě s čipem.

Kupní smlouva:

Aby byla kupní smlouva uzavřena podle všech legislativních náležitostí, musí obsahovat zejména jasné vymezení smluvních stran, označení štěněte coby předmětu smlouvy (jeho jméno vč. názvu chovatelské stanice, pohlaví, datum narození, tetovací číslo nebo čip, barvu), cenu, popř. další ujednání (podmínky prodeje, prohlášení chovatele apod.) Bývá vyhotovena ve dvou provedeních, z nichž každá strana obdrží jeden exemplář. Platnost je stvrzena podpisem obou stran. Pokud s nějakým článkem ve smlouvě nesouhlasíte a společně se nedohodnete na jeho odstranění či pozměnění, takovou smlouvu určitě nepodepisujte a jděte raději o dům dál. Smlouva by měla fungovat jako vzájemná dohoda, ne jako jednostranně sestavený soupis výhod a práv na straně jedné a závazků a povinností na straně druhé.

Prodejem to nekončí...

Dobrého chovatele poznáte také podle toho, jak se o štěňátka ze své chovatelské stanice zajímá i po jejich odchodu do nových domovů a jestli bude ochoten nabídnout pomocnou ruku při jejich výchově, poradit s výživou, se základní péčí apod. Předáním štěňátka novému majiteli teprve vše začíná.

Haf a pac Lída


10 věcí, které byste měli vědět o dysplazii kyčlí

Autorem článku je Carol Beuchat PhD v roce 2015. Já jen volně přeložila a doplnila pár vět pro větší srozumitelnost. 

Dysplazie kyčlí je žhavým tématem u psů již přes 50 roků. Vědci tvrdě pracují po celá desetiletí na hledání řešení a chovatelé dělají vše pro to, aby snížili riziko produkce postižených štěňat. Problém však stále přetrvává. Pokud pochopíme několik základních věcí, můžeme nyní udělat několik jednoduchých věcí, abychom snížili výskyt dysplazie kyčle. Zde je 10 nejdůležitějších věcí, které potřebujete vědět.

1) Všechna štěňata se rodí s naprosto normálními kyčlemi

Dysplazie kyčle zřejmě není vrozená vada; není přítomna při narození. Několik studií prokázalo, že všechna normální štěňata se rodí bez známek dysplazie. Kyčelní klouby jsou při narození vlastně chrupavky a při růstu štěněte se teprve stanou kostí. Pokud se u štěněte rozvine dysplazie kyčlí, proces začíná krátce po narození. V té době není na rentgenovém snímku vidět kloub, protože chrupavka se neobjeví, dokud nejsou uloženy minerály, které tvoří kost. Správný vývoj kloubu závisí tedy na udržení správného spojení mezi hlavicí stehenní kosti a paticí (acetabulum). Klouby všech psů jsou tedy při narození normální a nadále se vyvíjejí normálně, dokud je mezi acetabulem a hlavicí stehenní kosti zachována úplná shoda.


2) Geny, které způsobují dysplazii kyčle, zůstávají záhadou

Dysplazie bývá častější u některých plemen než u jiných a v některých liniích stejného plemene opět je častější, což naznačuje, že porucha má genetickou složku. Statistiky ale také ukazují, že častější výskyt je nikoli u velkých plemen, ale u těžkých. Zatímco u lehkých plemen je výskyt daleko menší. Vědci však hledali geny, které jsou zodpovědné za vývoj dysplazie kyčle u psů po desetiletí bez úspěchu. U některých plemen byly identifikovány geny, které jsou spojeny s dysplazií kyčle, ale jsou specifické pro plemeno; to znamená, že sortiment genů se u každého plemene liší. Geny, které by mohly způsobit přímo dysplazii kyčle, nebyly nalezeny u žádného plemene. Je nepravděpodobné, že by vědci objevili v dohledné době snadné genetické řešení problému dysplazie kyčle. Je to složitá vlastnost, která je ovlivněna jak geny, tak prostředím, a neexistuje jednoduché řešení. Měli bychom být, jako chovatelé, schopni zlepšit stav pomocí selekce, která je nejefektivnější a nejúčinnější. Potřebujeme k tomu pouze rodokmen, lépe databázi a informace o postižených zvířatech.

3) Faktory životního prostředí jsou také důležité

Ačkoli na dysplazii kyčlí existuje genetický vliv, dědičnost této vlastnosti je poměrně nízká. Mnoho studií ukázalo, že genetická variace představuje pouze 15-40%. To znamená, že další část špatné kvality kyčlí je výsledkem negenetických vlivů a prostředí, ve kterém pes žije. To je jeden z důvodů, proč desetiletí silné selekce vedly u některých plemen pouze k mírnému snížení dysplazie kyčle. Při současném tempu vývoje a výběru pouze podle fenotypu může trvat desítky let, než se dosáhne významného snížení dysplazie kyčle (Lewis et al 2013). Porozumění specifickým faktorům prostředí, které hrají roli ve vývoji dysplazie kyčle, by nám mělo umožnit snížit počet zvířat postižených dysplazie kyčle, i když genetický základ ještě není pochopen. To by snížilo významnou bolest a utrpení, jakož i náklady a zármutek majitelů postiženého psa. Neexistuje žádný důvod, proč bychom neměli podnikat aktivní kroky ke zlepšení. Tři hlavní faktory prostředí, o kterých bylo zjištěno, že hrají významnou roli ve vývoji postižení kyčlí, jsou: a) kloubní laxnost, b) hmotnost a c) pohyb.

4) Kloubní laxnost je primární příčinou dysplazie kyčle

Štěňata se rodí s dokonalými kyčlemi, a pokud se u kyčlí nevyvíjí laxnost, u psů se nevyvíjí dysplazie kyčle (Riser 1985). Kloubní laxnost nastane, když hlava stehenní kosti těsně nezapadá do acetabula. To by mohlo být důsledkem traumatického poranění, přetížení kloubu hmotností, nedostatečné síly svalů nebo síly vazů. Kloubní laxnost je primárním faktorem, který predisponuje psa k rozvoji dysplazie. U psů i mnoha dalších obratlovců (včetně lidí) je hlava stehenní kosti u novorozenců bezpečně držena na místě silným vazem různě nazývaným "kulatý vaz" nebo "vazes teres". Jeden konec tohoto vazu je připevněn k hlavě stehenní kosti a druhý konec k vnitřní stěně acetabula. Pokud je tento vaz poškozen nebo přerušen, stehenní kost nebude držen pevně v kloubní jamce, což způsobí, že kloub bude "uvolněný". Pokud tedy hlava stehenního kloubu není správně umístěna v jamce, bude tlak na kyčle abnormální. Namísto rozdělení tlaku na vnitřní povrch jamky se tlak kloubu soustředí v menší oblasti na okraj acetabula. Výsledkem bude poškození okraje jamky.

5) Klíčem je kontrola stability kloubu

U rostoucího štěněte by vazy měly pevně držet hlavici stehenní kosti v patce, zatímco svaly, které podporují kyčel, se vyvíjejí a rostou. U některých štěňat však vaz vykazuje známky poškození již během prvního měsíce života. Riser 1985). První nálezy u poškození vazů jsou např. otoky, roztrhané některá vlákna vazu, kapilární krvácení. Tyto změny byly považovány za první nálezy, které by mohly být spojeny s dysplazií kyčle. Abnormální tlak na stehenní kost a acetabulum, který je způsoben laxností kloubů, vede k traumatu, které způsobuje dysplazii a osteoartrózu kyčle. Neexistuje důkaz, že by existoval primární defekt kosti, ale nemoc je spíše selháním svalů a jiných měkkých tkání, které udržují kyčelní kloub v plné shodě. To je dále podporováno skutečností, že dysplazie může být zvýšena či snížena s prevencí regulováním nestability kloubů. Jiný vztah než nedostatek svalové hmoty nebo síly vazu nebyl prokázán.

6) Tělesná hmotnost je nejdůležitějším faktorem

Pokud je v kyčelním kloubu laxnost, bude rozsah poškození femuru a acetabula záviset na velikosti sil v kyčelním kloubu. Čím těžší pes, tím větší budou síly a tím také vyšší riziko dysplazie kyčle a osteoartrózy. Štěňata, která při narození váží více, stejně jako štěňata s vyšším tempem růstu (čím dříve jsou těžší během vývoje kostí), mají vyšší riziko degenerativních změn kyčelního kloubu (Vanden Berg-Foels et al 2006).

7) Pohyb je dobrý a špatný

Pohyb posiluje svaly nohou a pánve, což zvýší stabilitu kyčelního kloubu. Ale všechen pohyb není rovnocenný. Štěňata chovaná na kluzkých površích nebo s přístupem na schodiště, pokud jsou mladší než 3 měsíce, mají vyšší riziko dysplazie kyčle, zatímco ti, kteří se v tom věku pohybují po měkkém a nerovném terénu (například na zahradě), mají riziko poškození nižší (Krontveit et al 2012). Psi narození v létě mají nižší riziko dysplazie kyčle, pravděpodobně proto, že mají více příležitostí pro pohyb venku (Ktontveit et al 2012). Na druhou stranu u psů do věku 12-24 měsíců, kteří běhají u kola a podobně, existuje vyšší riziko vzniku dysplastických kyčlí (Sallander et al 2006). Nejkritičtější období pro správný růst a vývoj kyčle u psů je od narození do 8 týdnů, takže během této doby je nejdůležitější typ pohybu, kterému jsou štěňata vystavena. Podle mých pozorování míra a způsob pohybu platí po celou dobu utváření kostry.

8) Výživa je důležitá

Zatímco štěňata rychle rostou, je velmi důležité zajistit správnou výživu. Rostoucí štěňata musí jíst dost, aby podporovala růst, ale neměla by být tlustá, protože jakákoli další váha může zvýšit riziko rozvoje dysplazie kyčle (Hedhammar et al 1975, Kasstrom 1975). Dalším problémem je, že štěňata, která dostávají příliš mnoho potravy, mohou také konzumovat příliš mnoho specifických živin. Štěňata které jsou krmena kvalitním komerčním krmivem pro štěňata, které se krmí ve správném množství, budou mít výživově vyváženou stravu a neměla by dostávat žádné doplňky. Doplňky stravy, zejména vápníku, jsou nejen zbytečné, ale mohou způsobit vážné problémy. Neexistuje důkaz, že doplňkový protein nebo vitaminy sníží riziko dysplazie kyčle (Kealy a kol. 1991, Nap a kol. 1991, Richardson a Zentek 1998). Štěňata, která jsou krmena barfem se zdá, že riziko špatného vývoje kyčlí je vyšší, pravděpodobně proto, že není dostatek odborných znalostí pro sestavení krmné dávky u jednotlivých plemen. Toto je pouze závěr mnoha veterinářů, nikoliv odborné studie.

9) Včasná diagnostika je důležitá

Většina ošetření dysplazie kyčle je jednodušší a úspěšnější u mladších psů. Pokud jsou přehlíženy časné příznaky a rentgen je prováděn až po 24 nebo více měsících, časová lhůta s nejlepší prognózou v reakci na léčbu prochází (Morgan et al 2000). Známky kulhání se obvykle objevují poprvé, když je štěně ve věku 4 až 6 měsíců, ale po měsíci nebo dvou se kulhání ztrácí. Je to proto, že poškození acetabulárního ráfku, jako jsou mikrofraktury, se uzdraví a psa již nic nebolí, ale nadále bude pokračovat vývoj dysplazie a osteoartrozy. Pes nemusí vykazovat klinické příznaky po celá léta, zatímco patologické poškození pokračuje. Laxita v kloubu může být stanovena již ve 4 měsících (již i v ČR máme několik klinik, které to provádí). Pokud je tedy problém včas detekován, může zásah vést ke zmírnění dalšího poškození. Zahrnuje většinou nutný úbytek hmotnosti, úpravu pohybu a činností nebo chirurgický zákrok - ale musí být proveden brzy před dokončením růstu kostry. Chovatelé by měli nové majitele štěňat vzdělávat o faktorech, které mohou zvýšit riziko rozvoje dysplazie kyčle, a také by měli poradit, aby okamžitě podstoupili veterinární vyšetření, pokud se u nich vyskytne jakýkoli náznak problému.

10) Můžeme výrazně ovlivnit poškození kyčle

Genetická selekce by měla pokračovat při snižování dysplazie kyčle. Lepší kontrolou negenetických faktorů však lze dosáhnout významného a okamžitého snížení počtu postižených zvířat. Řízení tělesné hmotnosti, vhodným pohybem, správnou výživou a včasným zásahem při prvních známkách kulhání jsou jednoduché kroky, které můžeme podniknout a které dramaticky zmírní bolest a utrpení způsobené dysplazií kyčle. Výzkum bude jistě pokračovat, ale již máme informace, které potřebujeme k řešení tohoto problému.

Udělejme něco s dysplazií kyčle!

A moje doporučení? Zhruba do 1 roku věku podle plemene:

Tlusté štěně NE! Kluzká podlaha NE! Pohyb - ANO!, ale často a krátký. Schody, příkré stráně, překážky typu "A" NE! Plavání - ANO! Dlouhé trasy, běh u kola - NE!

Haf a pac Lída


Laktační psychóza.


Často se v některých skupinách objevuje dotaz ohledně problémů po porodu. Začneme dnes laktační psychózou. Ano, nepopírám skutečnost, že může mít fena laktační psychózu tak silnou, že někdy štěňata zakousne, ba i sežere. Podle veterinářů je to ale otázka úzké skupiny plemen. Je otázkou, zda chovatelé by měli na této feně dál chovat.

Větší část projevů laktační psychózy probíhá ovšem v daleko mírnější formě. Fena je nervózní, může se změnit její chování ve vztahu k okolí, případně se objeví nějaké naprosto nestandardní chování. Na fenu se nesmíme zlobit, jsou to hormony, které ovlivňují všechno její chování. A tady často chovatel zasáhne naprosto špatně, i když pochopitelně. Odebere feně štěňata a tím ještě víc přispěje k nervozitě feny. Navíc především právě on bude značně nervózní například když přikládá štěňata na kojení, což samozřejmě fena cítí a uklidnění situace to vůbec nepomáhá, ba naopak. Toto období trvá většinou 4dny, někdy i týden, docela vyjímečně, především u těžkých psychóz i tři týdny. Ty těžké psychózy tu nebudu zmiňovat, měly by být řešeny s kvalitním veterinárním lékařem, který o tomto problému něco ví. My se budeme věnovat tomu, abychom zbytečně nebránili štěňatům cítit mateřskou lásku. Nebo alespoň tu nešťastnou dobu zkrátili na minimum. Je to hrozné, když štěně nezná mateřské teplo, nezná lásku staršího psa, necítí dotek matčina jazyka a jeho láskyplný dotek. A navíc, tímto se nám vytrácí mateřské chování z genotypu. Jak se u feny má probudit mateřské chování, když sama jej na vlastní kůži nezažila?

Neexistuje žádný obecný návod jak poradit postupovat. Vždy se musí vycházet z momentálního stavu, z toho jak zkušený je chovatel, jaká je fena v povaze, ve výchově. Proto se vám konkrétní rady nedostane, ale popíšu jen dva případy, kdy se vše vyřešilo k všeobecné spokojenosti. Jeden byl naprosto lehký, druhý lehký, jen o něco složitější.

A vás prosím, není to návod, není to dogma. Pokud budete mít problém, klidně napište, zkusíme cestu k lásce vymyslet, ale vždy se musí postupovat podle konkrétní situace.

První případ je fena, která složila canisterapeutické zkoušky na první dobrou, myslím tím bez přípravy. Hodná k lidem, ke psům, ke zvířatům. Aktivní a připravená k jakékoliv činnosti. U porodu byl můj manžel, já jen vážila, čistila. Druhý den jdu čistit porodní bednu a jen jsem položila jednu nohu - startovala po mne. Naštěstí jen upozornila a já tedy ustoupila. Na tvrdý povel (tehdy netušíc o co jde) jsem ji dostala z bedny pustila na zahradu vyvenčit a mezitím vyčistila porodnici. Večer jde manžel vážit štěňata a já přijdu za ním a on sedí v porodnici a nic!. Fena v klidu, je evidentně ráda, že je u ní. Přijde až k porodnici a situace se opakuje. Asi třetí nebo čtvrtý den přišel kamarád, který k nám chodil nejméně jednou týdně a když přišel k porodnici, byl klid. Ovšem dal hlavu do prostoru porodnice a fena jej kousla. Pátý den jsem chtěla čistit porodnici a ejhle, feňule mě radostně vítala. Tak jsem opatrně dala ruku do porodnice směrem k ní, že ji pohladím. Přijala to v klidu a odpoledne jsem již seděla v bedně a mazlila se s miminky. Psychóza ustoupila. Druhý porod jsme s tím počítali, takže průběh téměř shodný. Při třetím porodu jsem první dvě štěňata s ní odrodila já (strachy jsem ani nedýchala) a světe zboř se, do porodnice jsme mohli oba, jen cizí lidi nepřijala. Až po svých pěti dnech.

A druhý případ je prvnička, která naopak nepřijala štěně. Rodila císařem a bylo jen jedno. Dva dny se chovatelka snažila jí štěně nějak "vnutit". Úspěch byl, že fena sama lehla a přijala štěně na kojení. Ovšem nevylízala jej, jen trpělivě čekala, až se napije. Chovatelka neměla zdaleka první vrh, ani prvního císaře u feny, tak prostě fenu zastoupila, vyprázdnila a dala do tepla. Třetí den mi napsala, zda si myslím, že fena ještě štěně přijme. Padlo mnoho mých otázek, než jsem si udělala trochu jasno a sestavila "plán".

Z čeho jsem vycházela

  • Chovatelka nepočítá s laktační psychózou, ale přisuzuje stav pouze císaři
  • Postupuje, vzhledem k situaci a času, poněkud razantněji
  • Její strach o štěně je tak velký, že nevědomky dělá chyby a navíc to musí fena cítít.
  • A poslední - spíš předpoklad - když se fena úplně probrala po narkóze, muselo se stát něco, co ji přesvědčilo, že se chová naprosto standardně.

A plán?

Malou ukliď někam, fenu dej do porodnice a přines malou a polož ji na opačnou stranu porodnice. Otoč se k feně a věnuj se jí, klidně nech malou brečet nebo se plazit za matkou. Buď pamlsky, hlazení, hlavně hezkým hlasem matce něco říkej a přesvědčuj, že je strašně zlatá. Značka ideál by byla, kdyby ta malá dolezla až za mámou (pokud má dostatečnou rychlost). Ale nenech feňulu "trápit" moc dlouho, raději malou za pár vteřin přilož a fenu pochval. Další krmení prodluž čas. Bohužel, i když spící štěně je tabu, budeš to muset na čas přerušit. Mezi krmením vezmi 2-3x malou a polož ji kousek od feny a nějakým trikem (při nejhorším povelem) ji donuť, ať neodchází. Ale malá ať nepije. Vzdálenost vždy buď prodluž, pokud se ti bude zdát, že je fena moc nesvá nebo zkrať, pokud to zvládla. Až budeš mít pocit, že už je malá dostatečně blízko (tipuji tak 0,5m) a fena to zvládá, přidej vyšší level. Po krmení i mezi krmením (třeba po tom přibližování) vezmi malou do dlaní, břichem nahoru, a dej s hezkými slovy feně "čuchnout". Vteřinu! Čas postupně přidávej. Snad se podaří, aby časem malou olízla. A teď k tobě - předpokládám, že měnit intonaci umíš, že to ti vysvětlovat nemusím. Jen potřebuješ, být milá, radostná JEN když chválíš nebo když v porodnici budeš "komunikovat" s fenkou. V ostatním čase, při nácviku mimo porodnici se chovej naprosto neutrálně, prostě nic se neděje, to je právě naprosto normální stav. Připojuji jeden odstavec z mého blogu, myslím že se bude hodit.

S tělem je to horší, naučit se ovládat svoje tělo bývá pro mnoho lidí poměrně těžké. Zkusím ale uvést jeden příklad, kdy pes se sice snaží porozumět naší řeči, ovšem slova a tělo mluví každý jinak. Vyvoláme tedy zmatek, který na sebe naváže nejistotu a většina psů začne situaci potom řešit po svém. Představ si, že jdeš lesní cestou a v dálce vidíš člověka, rovněž se psem. Tvoje tělo se pravděpodobně napřímí, zpevní, nohy se opřou více do země a ruce pevněji stisknou vodítko. A tvoje ústa klidným, vyrovnaným hlasem (tak jak ses už naučil) vysloví "to je v pořádku". Tak jak - cítíš ten protiklad? A představ si, že pes hlídá VŠECHNU tvoji komunikaci, tím chci říct, že si tvé tělo přečetl dřív než ty. Dva protiklady v něm vyvolaly zmatek a nedůvěru. Můj manžel byl tak trošku pes, měl tuhle schopnost, dát tělo i slovo do souladu, danou od přírody. Já jsem se musela učit, proto vím, že je to možné, chce to jen trochu sebereflexe a občas být schopen se zasmát sám sobě.


A výsledek?

V neděli jsem sestavila plán.

Pondělí - Ahoj, tvoje strategie zabrala. Už se na ni zvládne i podívat, a když malá ječí, tak velká se rozčiluje. Já chci, aby postupovala opatrně.

Úterý - Dnes vymyslela, že bude malé nosit plyšáky. Já chci, aby přidala víc prostoru pro fenu, aby mohla štěně přijmout. A také potřebuji, aby chovatelka začala feně víc věřit. Večer přichází fotka, jak matka olizuje štěně. Hurá!! Máme vyhráno.

Středa - je to naprosto normální matka, se všemi svými pocity, láskou a starostlivostí. Díky bohu. Další štěně nebude vyrůstat bez mateřské lásky.

Častým problémem je také - fena nemá mlíčko. Snad tedy příště jak na to.

Haf a pac Lída