MLUVÍME NA PSA SROZUMITELNĚ?

Komunikace je oblast, kterou ještě stále všichni buď málo doceňují, v horším případě ji tvrdě podceňují. Přitom už učení základních pravidel, návyků, povelů by mělo jít ruku v ruce s naší srozumitelnou komunikací. Co to melu, že? Ti co čtou můj blog už určitě všimli mé oblibě vše spojovat s komunikací. Ano, to je totiž podle mne alfa a omega k tomu, aby pes rozuměl.

Pojďme si komunikaci rozdělit:

• slovo
• intonace
• tělo
• hlava

Slovo:

Já dělím slova na povel a slova. Povel používají většinou sportovci. Ovšem v hlavách lidí (a bohužel i trenérů) je stále povel jako jediné správné slovo, kterým psa naučíme nejen danému cviku, triku, ale i schopnosti poslouchat. Troufnu si tvrdit, že slovo/slova v souladu s intonací, tělem a hlavou jsou nejspolehlivější při vyžadování poslušnosti. I když nepopírám, že se bez povelů v některých případech nevyhneme.

Několik mých "slov" jako příklad. Běžně používám spojení "Neřeš to." Dnes k tomu mám ještě přiřazeno (ano, ne moc šťastně k okolí) "Neřeš to, je blbej" Jsou to pro mne slova, která jdou říct klidnou, vyrovnanou intonací a i moje tělo přijme myšlenku a víru v to, že to řešit nebudeme. Proto i hlava zůstane v klidu. Mám ověřeno, že mnoho těch, co nám "prošli rukama" tato slova často používá. Už od socializační fáze učím štěně na slova: "Deme, deme ,deme". Mají to spojeno k každou miskou žrádla, kterou dostanou. Při nácviku přivolání k tomu přidávám "Panenko moje, deme, deme, deme". Povel "Ke mně" používám potom jako výhružku, protože to se dá opravdu velice jednoduše vyslovit hodně naštvaně.

Intonace

Většinou je to problém u začínajících majitelů psů. V domnění, že nebudou vypadat IN, používají stejnou tóninu hlasu. Často (hlavně pánové) strašně často používají příkrý, tvrdý hlas u malých štěňat. A přitom radost z každého úspěchu a posunu vpřed by měla být z naší intonace naprosto zřetelná. Jak jinak pes pozná, že právě teď to udělal dobře?

Můžeš si zkusit pokus. Vyslov povel "Ke mně" nadšeně, radostně, neutrálně, naštvaně. Co ti jde nejpřirozeněji? Mně to naštvání, takže povel "Ke mně" je u nás spíš trest. A teď třeba spojení "Princezno, tady, tady" stejně- zase nadšeně, radostně, neutrálně a naštvaně. A opět sleduj, kde ti to jde nejpřirozeněji. Tam, kde ti to jde bez nucení, přirozeně máš totiž v souladu i tělo a hlavu. A o to jde.

Tělo

Bojíš se situace, která má nastat? Tvoje tělo na to reaguje. Ti z vás, kteří si to uvědomují, se možná v tom momentě narovnají a vypnou prsa, aby skryli svůj strach. Tím oklameš lidi, ale psa ne. Ten tě "čte" jako celek, usuzuje i z malých gest, které uděláš jen tak mimoděk. Tvoje tělo mluví nejen o strachu, ale např. o špatné náladě, o našem rozpoložení. Je pro psa takovým dalším indikátorem toho, jak má on reagovat. K řeči těla patří i fyzická korekce. To je ovšem delší povídání, tak je přidám na závěr.

Tohle vše jsem si uvědomila po roce 1991. Naše fenka Henny se tenkrát ukryla v ložnici v naší posteli. Dcera na ni zavolala "Co tam děláš" a ona rychle přivřela oči. Následoval velký smích. Dcera šla pro fotoaparát a zavolala i mne. Zatímco mi to chtěla ukázat a situaci vyfotit, rozesmála mne. S vědomím, že musím být přísná, jsem tvrdým hlasem Hennu vyhnala z ložnice. Odešla, to ano, tehdejší výcvik podle povelů zvládala. Ale pozor! Moje tělo se stále smálo. Dobře si přečetla, že tuhle srandu může kdykoliv zopakovat. Ano, zkusila to ještě několikrát a vždy čekala, kdy se moje tělo začne opět smát. Omyl Henny, já si to už potom uvědomila. Mnoho výcvikářů, chovatelů, majitelů psů mi tehdy vysvětlovalo, že je to proto, že jsem ji nepotrestala. Ale já už v té době začínala rebelovat a jít tak trochu svoji cestou, takže jsem jim díky bohu nevěřila.

Hlava

Jistě jste si mnozí všimli, že nejlépe vám jdou povely, kde jste si jistí, že je pes dokonale zvládá. Ano tvoje hlava je naprosto v klidu, plná sebejistoty a víry v dobrý konec. Chápu, že ne vždy to jde. Rozumím tomu. Ale také vím, že se k tomu dá "propracovat". Jak? Postupnými kroky výchovy nebo cviku, který potřebuješ zvládnout. Ale také třeba i tou řečí těla. Tělo a hlava totiž spolu velmi úzce spolupracují. Tělo jde vědomě ovládnout a tím trochu pomůžeš hlavě, aby na pozici těla přistoupila.

Příklad přímo vlastní a nedávný. Máme v naší ulici, směrem k lesu, dva doslova uječené, zlé malé voříšky. Vali se učila okolo štěkajících plotů procházet. Žili jsme na samotě, a i když jsme socializovali i na město, štěkající ploty jsme nějak vynechali. Během roku jsme zvládly všechny ploty ve vesnici, jen ty dva ne a ne. Na tvrdý povel sice prošla, ale ještě dlouho bylo vidět, že je plná adrenalinu. Moje "Neřeš to, je to blbec" nefungovala, tak jsem si to dál nekazila. Vyzkoušela jsem všechno, co umím i snad to, co neumím. Došly nápady a já se obrátila na radu. Přišla jedna, která se mi zdála dobrá. Použila jsem ji a ejhle, vítězství. Možná už někdo pochopil. Ano, já měla vše OK, ale hlava nevěřila, nebyla si jistá, že to bude OK. A proto Vali malé voříšky vždy řešila sama, nevěřila mi. A když já uvěřila té radě, tak jsem si zklidnila hlavu a dnes je po problému. Jen mne to donutilo vám napsat další článek.

Fyzická korekce

Mnoho pozitivkářů při těchto slovech se osypává pupínky. Mají totiž pocit (bez znalosti toho co to obnáší) A přitom je to věc, která patří k řeči našeho těla, dokonce ji velice usnadňuje. Fyzická korekce nesmí být bití, kopance, škrcení, prostě nic co způsobuje psovi bolest. To narušuje vzájemnou důvěru. Fyzická korekce je CÍLENÉ VYUŽÍVÁNÍ SVÉHO TĚLA k vysílání signálů. Mnoho těchto signálů vysíláme, aniž bychom si je uvědomovali. To je velká škoda, nejen se jich dá dobře využít, ale pes jim dobře rozumí. U Dogwalk jsem si poprvé uvědomila, že i já používám svoje ruce jako řeč těla. Ale že toho nevyužívám. Když totiž vysvětlovali systém "závora", já si uvědomila, že při odchodu od našeho jednoho závisláka jsem při povelu "Zůstaň" pokládala ruku na oči. A ono to pomáhalo. Při výchově dalších našich psů jsem to automaticky přidávala. Dnes mám takových "závor" hodně a jsem s nimi velice spokojena. Ulehčují nám společnou komunikaci. Ale nejsou to jen závory, jsou to třeba i signály na uvolnění nějaké situace, zákazu. Používám je hodně a stále častěji. Jsou pevnou součástí řeči těla a té pes rozumí ze všeho nejlépe. Vždyť oni psi tak komunikují mezi sebou běžně, jen místo ruky používají k fyzické korekci čenich. Tak se jí nebojte a hledejte svoje závory, signály. Pes tomu velice rychle a brzy porozumí.

Na závěr

Společná komunikace musí být naprosto srozumitelná celému týmu. Ať již jste dva nebo je vás osm. A k tomu, aby byla srozumitelná, je třeba si najít svoje slova, přiřadit k nim svoji intonaci, naučit stejnému svoje tělo a přesvědčit i svoji hlavu. Ano, tím chci říct, že vše musí vyhovovat nejprve tobě, jen tak zůstane co nejvíc přirozenosti. Vše je také o tom, zda se chceš komunikaci učit. On totiž život se psem, na základě tvrdých povelů, je zdánlivě jednodušší. Ale ne spolehlivější a klidnější. Já ti ráda vše ráda vysvětlím, názorně ukážu, případně upozorním na chyby podle tvého videa. Jen se stačí ozvat.

Haf a pac Lída

Rozšiřujeme smečku -  ŠTĚNĚ, KOTĚ... 

První setkání s jednou z fen. Naprosto nesocializované štěně, ve fázi výchovy bez možnosti kontaktu s mámou.

Proto fena, které naprosto věřím dostala příležitost jako první .

ŠTĚNĚ nepláče !!! Štěně se ze strachu vzteká. 

Ano, čeká vás vzrušující událost. Rozhodli jste se rozšířit lidsko-zvířecí smečku a teď přemýšlíte jak na to. Dnes se stala zvířátka populární a tak je poměrně časté, že lidé se nespokojí s jedním pejskem, ale chtějí dva. Nebo chtějí i kočičku. Jak na to, aby se nový člen "představil" bez problémů a ti dva (tři...) spolu žili v celoživotní harmonii.

Obecně:

• Stanovte si rozumné cíle, co jste schopni zvládnout. Ano, vy lidé, když si do smečky přivedete nového psa, ovlivňujete seznámení také. Možná lze i říci, že poměrně hodně.
• Znalost o tom, jak dobře bylo štěně socializováno, je v zásadě nutná a pomůže zvládnout vše, co se může stát. Tady buďte obezřetní - každý chovatel má pod slovem socializace něco jiného. Vy hlavně potřebujete, aby feně nebylo bráněno ve výchově štěňat. Tím mám na mysli, že je s nimi stále v kontaktu.
• Jsou tzv. teritoriální psi, kteří mohou vnímat nové štěně jako narušitele jejich území.
• Postupujte pomalu a klidně. To může pomoci zabránit rozvoji jakýchkoli strachových nebo agresivních reakcí. Pokud nedojde ke špatnému chování od samého začátku, je to skvělé a pravděpodobně to bude tak i v budoucnu.
• Nikdy z počátku nenechávejte novou smečku bez dozoru. Když se dva mazlíčci setkají, je bezpodmínečně nutné je neustále sledovat. Situace se může náhle změnit.
• Pokud máte více psů, seznamte každého psa s novým psem jednotlivě.
• Buďte trpěliví a přizpůsobiví. Při komunikaci se svými domácími mazlíčky budete muset svého nového psa naučit, aby vám věřil, že bude i nadále v bezpečí a se stejnou láskou jak doposud. Budování dobrých vztahů někdy vyžaduje čas.

Příprava psí domácnosti před příchodem:

Schovejte vše, co by mohlo být příčinou špatné reakce - misky, hračky, pelech, ...

Připravte prostor tak, abyste je mohli zpočátku v nepřítomnosti nebo při odpočinku, oddělit.

Pokud je jeden pes již senior, je prostor pro jeho klid nutný!!!

Prakticky:

Zkusím popsat způsob, jak to dělám já. Existuje nespočet variant a vy si najděte tu, která vám bude nejbližší. Protože jen tak budete v klidu a to je důležité.

PAMATUJ - starší pes nesmí pocítit po celou dobu seznamování a začleňování, že není na prvním místě.

• Nového člena vezmu na ruce jak mimino, ovšem držím jej tak, aby se nemohl vysmeknout, a se slovy "miminko", jej předložím psovi k očichání. U toho jej hrozně chválím, s tím, že často vyslovuji i jeho jméno (toho domácího) a zároveň poctivě hlídám jeho projevy, abych případně zachytila nějaký náznak nelibosti.
• Starší by si měl štěně celé pročichat, a v lepším případě i olíznout.
• Pokud vše proběhne OK, odložím štěně a pomazlím a pochválím řádně staršího. Musí totiž cítit, že příchod prcka je i pro něj výhodný.
• Pod dozorem "předhodím" mimino na zem staršímu psovi a sleduji !!! pozorně všechny projevy obou dvou. Nejistota staršího pro mne znamená "dost" a seznamování ukončím. Opět s pochvalami. Štěndovi stačí vnímat váš hlas, takže klidně oslovujte staršího, aby měl opět nějakou výhodu.
• Zvyšující se strach prcka je rovněž pro mne znamením činnost ukončit.
• Další pokračování již plánuji podle chování obou při prvním setkání.

Nešlo to napoprvé:

V případě, že starší se ježí, má napjaté svaly, nejde ke štěněti, dokonce i vrčí, oddělte je a pokračujte za nějakou dobu a ve větší vzdálenosti. Pokud se tolerují, zmenšete vzdálenost. Stále se tolerují?. Zkuste opět prcka vzít na ruce. Staršího chvalte za všechny pozitivní projevy.

Když ani to nezabere, přijde na řadu neutrální místo. Starší nebude mít tak silný pocit ohrožení jeho území. Každý pes bude mít své vodítko a svého člověka. Zpočátku necháme vše na jejich chuti, pouze s tím, že manipulací je budeme držet kousek od sebe. PAMATUJ - pouze váš klid je známkou úspěchu! V případě, že se chovají klidně, můžete jít vedle sebe. Pokud se budou ignorovat, díky i za to. Musí mít čas na to, aby se seznámili po psím způsobu. Oba dva člověčáci nebudou šetřit chválou, pokud je vše pozitivní. Nenechte je seznamovat moc dlouho, ale udělejte každý malé kolečko do prostoru a "sadu" znovu opakujte.

Toto cvičení má dva cíle:

• Umožnit psům setkat se a být navzájem tolerantní, aniž by se chovali špatně.
• Aby byla setkání příjemná a přátelská, aby se psi naučili spojovat dobré a pozitivní věci se společným pobytem

Sledujte řeč těla psů.

Všechno jde dobře a můžete přejít k dalšímu kroku, pokud uvidíte:

• Volné pohyby těla a svaly
• Uvolněná otevřená ústa
• Hravé pózování

Buďte však opatrní, pokud uvidíte:

• Tuhé, pomalé pohyby těla
• Zježenou srst
• Napjatá ústa nebo vyceněné zuby
• Vrčení
• Dlouhé zírání do očí

Jak dál:

První společné hry by neměly trvat moc dlouho, ukončete je dřív, než začne moc stoupat adrenalin.

Nezapomeňte věnovat čas staršímu. I když je vše v pořádku, stále ví, že jste patřili jen jemu, neochuzujte jej o společné tréninky, hry, atd.

Naučte se před každou činností (povel, pamlsek, hračka...) psa nejprve pojmenovat.

Štěňata ráda vyhledávají společnost dospělých psů, najděte staršímu prostor, kam se může uklidit, když má mimina dost.

Dobře socializovaný dospělý pes může na štěně i zavrčet. Říká něco jako: "Dej pokoj a ukliď se někam" nebo "Toto už nikdy nedělej". Říká štěněti, aby ustoupilo, učí jej ctít hranice jejich vztahu. Zároveň si štěně vytváří podvědomí o tom, jak se chovat až potká jiné psy. Naučte se rozumět jeho vrčení. Pokud mu v tom budete bránit, budete mít problém v budoucnu. Nechte dospělého psa, ať si štěně vychová k obrazu svému a tím vám usnadní život se smečkou.

Dospělý pes se špatnými sociálními návyky může představovat pro štěně nebezpečí. Někteří dokonce dřív kousnou, než zavrčí. To by mohlo mít pro štěně špatné následky. S tím se bohužel setkávám především tam, kde je pes rozmazlován, polidšťován nebo se psy z nevhodných podmínek.

A jak s kočkou:

Kořist je u některých psů mimořádně silná. Abyste zajistili, že vaše kočka zůstane v bezpečí, musíte psovi vysvětlit, že jeho touha potěšit vás, překonala touhu pronásledovat jiného domácího mazlíčka.

Stejně jako při představení psa na psa berte věci pomalu, klidně a opatrně. Naplánujte si, že kočičí bydlení umístíte někam, kam pes nedosáhne a vždy si musíte být jisti, zda bude k dispozici úniková cesta, aby se kočka mohla od psa dostat a cítit se v bezpečí.

Zásady:

• Musíte při seznamování a začleňování zabránit tomu, aby kočka před psem utíkala.
• Pokud se ze začátku na sebe jen dívají, přesměrujte občas pozornost psa na sebe. Musí pochopit, že nová situace je naprosto normální
• Pokud chce podniknout výpady po kočce, vydejte povel, který má 100% nebo jej převeďte na hračku. A po zklidnění mu opět umožněte na kočkou koukat.
• Nechte psa před kočkou honit hračky, aport, míček. Pomůžete jí zjistit, že ne každý běh psa znamená pro ni nebezpečí.
• Kdy kočka přijde k psovi, nechte jen na ní.
• Vaším úkolem je naučit kočku i psa vzájemné důvěře.

Kdy hledat pomoc

Lidé mají rádi smečku, protože si užívají jejich dovádění a společnost. Pokud však pes nevychází s jinými domácími mazlíčky, vytváří to pouze napětí a disharmonii. To by měl být důvod, který značí najít dobrého trenéra.

Haf a pac Lída

Vánoční výchovné zamyšlení

Ahoj a na začátek asi vysvětlím důvod, proč zrovna zamyšlení. Jednoduchý - koronanuda mne "donutila" více procházet Facebook a já si uvědomila, že naše nedobrovolné vězení narušilo i výchovu. Jak? Za prvé - na žádost o radu odpovídal doslova téměř kdekdo. Za druhé - především majitelé štěňat "pochopili", že radit stačí po internetu. Každý si to pochvaloval a někteří dodnes pochvalují. Nikdo nepočítá s tím, že přijde věk, kdy se ukáže, jaká ta výchova vlastně byla. Ano, moji milí, je to u většiny psů kolem roku a půl. Jak říkal můj "psí" učitel. "Hyn sa ukáže!" Za třetí - z důvodu změny života si pořídil štěně i ten, který si představoval štěně jako něco, co lze v určitou dobu vypnout a zapnout v době, kdy bude mít chuť se tomu prckovi věnovat. A ten poslední důvod, který na mne z FB vyskočil - jsou útulkáči. Ano, množství odložených psů je značné a masáž "zachránců" je tak velká, že psa z útulku si vezmou i ti, kteří nemají doslova "buňky" psa vychovat, natož převychovat útulkáče nebo psa ze špatných podmínek.

Výsledek? Žádosti o radu jako:

- ....můj pes to nikdy nedělal a teď najednou...

- ....čím to je, že s ním chodím ven, chválím, odměňuji a po příchodu se stejně doma vyčůrá - jsou mu 4 měsíce

- ....co mám dělat, sám doma neustále vyje, štěká, ničí...

Je to mnohem více, ale myslím, že tyto tři jsou nejčastější. A podle mne jsou bohužel většinou právě důsledkem toho, co jsem zmiňovala.

A ještě asi vysvětlení, jak tedy ovlivnil běh života můj náhled na výchovu.

• První moje setkání s obřím plemenem bylo v 16 letech - hlídala jsem dva týdny psa, vychovaného, klidného, prostě super. K tomuto plemeni jsem se dostala mnohem později, ovšem s představou ze svých 16 let. Fena neměla standardní povahu a na první klubové akci jsme nastoupili do lekce výchovy. Už v prvních chvílích mně bylo jasné, že je to špatně. Říkali tomu "rozvíjení zloby". Ten samý člověk večer pronesl větu, každý pes se snaží svého pána pokousat. Je potřeba to s ním vybojovat. Důsledek - tak toto NIKDY! Výchova feny ovšem tím pádem probíhala cestou pokusů a omylů, dokud jsme nepotkali našeho "psí" vzor.
• V roce 1995 jsem potkala v Dánsku více jak 200 jedinců tohoto plemene, všichni bez agresivity, mnoho z nich na volno. Všichni v klidu. Můj sen z mládí tu byl na vlastní oči a v tak velkém vydání. Při cestě domů padlo rozhodnutí toto vše předat dál. V klubu jsem bez "svazarmovského" tehdejšího názoru bohužel moc neuspěli a tak padlo rozhodnutí uspořádat v roce 1996 první školu štěňat. Učili jsme se za pochodu, radili jsme se s přáteli, především ze zahraničí. Tady jsem se naučila, že každý "model" výchovy musím upravit pro každého psa jinak. Každý z nich má jinou náturu, každý má nejen v genech, ale i v péči jiný základ. Prostě musím pozorovat a přijít na kloub tomu PROČ a JAK.
• Velkým vývojem jsem prošla, když jsme dovezli náš první import. Fena byla víceméně Radkova, tak se ona rozhodla. Já naivně doufala, že pes bude můj. Do 4 měsíců jsem pro to dělala maximum. Ne - pes se rozhodl, že bude také u něj na prvním místě Radek. Začala jsem přemýšlet, proč. Stále jsem kladla otázky typu: "Proč to děláš tak?" Odpověď mě donutila více pozorovat oba dva. A poměrně brzy jsem na to přišla - zatímco já jsem pozorovala psa a vymýšlela způsob, jak na danou situaci reagovat, Radek dělal vše jakoby bezmyšlenkovitě a ono to fungovala. Jak dnes říkám - používal zdravý rozum. V čem tedy to spočívalo? Já koukala jen na komunikaci psa, ale nevšímala jsem si komunikace mojí. Nevnímala jsem tělo, svoji řeč, svoji nervozitu... Kdežto Radek byl v obou komunikacích v souladu. Krapet mi to trvalo, než jsem se to naučila a vím, že někde ještě "vynechám".

Na úvod jsem dala video s Valentýnou. Při prochajdě jsme objevili, že "náš" oblíbený šikmý strom bude rozřezán. A já vždy chtěla fotku s Valentýnou, stejnou jak měla Ebinka z Bratislavy. Stačilo dvakrát vysvětlit a mohlo se natáčet. Video je tedy náš třetí pokus. Až jsem to viděla, uvědomila jsem si, že opravdu tady fungovala oboustranná komunikace. Já věřila jí a ona věřila mne. Jde toho hodně naučit v klidu, v pohodě. I když mantinely každý pes musí. Prostě je třeba použít zdravý rozum - proto COMMON SENSE.

A na závěr - využijte nejen svátků, ale i nynějšího nuceného vězení k pozorování nejen psa, ale i sebe sama. Jak se liší vaše slova s vaší myšlenkou. A když spojíte trpělivost, důslednost a oboustrannou komunikaci, naučíte vše svého psa daleko rychleji a spolehlivěji.

Pac a haf Lída

POLIDŠŤOVÁNÍ PSŮ

Mnoho o tom bylo řečeno, ještě více napsáno na různých internetových platformách. Přesto jsem přesvědčena, že většina lidí si polidšťování psa vysvětluje docela mylně. Alespoň většina mých klientů, kteří potřebovali pomoc, si polidšťování vůbec neuvědomovala. Dokonce i mezi trenéry a výcvikáři, se kterými jsem mluvila, jsem potkala dost těch, kteří k polidšťování měli docela jinou teorii. Nemůžeme zvířatům přisuzovat lidské vlastnosti a lidský pohled na svět.

V dnešní společnosti, bohužel, téměř každý musí vlastnit nějaké zvíře, bez ohledu na to, jestli tomu rozumí a má na to podmínky. A ještě větší prestiž má ten, kdo si vezme psa z útulku, zachrání týrané zvíře, prostě je v očích svého okolí "IN". Nemysli si, že jsem proti záchraně, ale vím, co to obnáší a také vím, že zachraňovat bez zkušeností alespoň s nějakou výchovou, je podle mne uvrhnout psa do jiného stresu, než prožíval doposud. Proto je tolik separační úzkosti, strachové agrese a "získaných" zlozvyků. A když k tomu přidám dnešní častou teorii, že pes sice žije ve smečce, ale neexistuje smečková hierarchie a člověk prý do smečky vůbec nepatří, nemohu se divit, že mnoho lidí psa docela lehce polidšťuje.

Tak co to tedy je, to polidšťování?? Ne, nepatří sem to, jestli spí nebo nespí pes v posteli či na mém křesle. Ani to, zda mu oblékám různé šatičky či dávám bačkůrky. Nebo sladím mašličku na hlavě s barvou dnešního svetříku. Ne to sem opravdu nepatří, i když mnohdy jde s polidšťováním ruku v ruce.

POLIDŠŤOVÁNÍ JE VYSVĚTLENÍ SI PSÍHO CHOVÁNÍ PODLE LIDSKÉHO MYŠLENÍ

Je potřeba počítat s tím, že pes je smečkové zvíře a že rodinu jako smečku bere. Je ale třeba počítat i s tím, že pes naší řeči vůbec nerozumí. A je tu druhá strana mince - pokud si psa polidštíme, nerozumíme zase my jeho řeči. Těžko naučím psa mluvit, proto se nejprve já musím naučit "mluvit" po psím způsobu. Ano, já! Protože chci psovi vysvětlit, že jeho chování není žádoucí, nestačí říci..."nedělej to"...Moje intonace, moje postavení těla, vše musí být v souladu s tímto povelem. Musím s ním komunikovat i s pomocí gest a řečí těla. Ale o tom jsem již psala mnohokrát.

Ale hlavně se musím naučit i jeho řeč a přečíst ji po PSÍM způsobu. Tady právě vzniká to naše polidšťování a bývá častou příčinou neschopnosti psa vychovat či naučit nějakému povelu.

Je ještě jedno úskalí a tím je naše hlava. Je totiž daleko jednodušší a hlavně příjemnější si vysvětlit chování psa na základě lidských emocí, než si přiznat, že chyba je u mne. Jiný pól náš problém totiž nemá. Ano, možná namítneš, pes již byl zkažen předešlou špatnou výchovou. Ano, ale to je to o čem jsem již psala výše - takového psa musí napravit člověk, který tomu rozumí nebo je schopen plně akceptovat pokyny zkušeného a ověřeného trenéra. Někdy slyším i to, že je to plemenem. Ano, mohu souhlasit s tím, že jsou plemena se silně vyvinutým pudem k určité činnosti. Ale i zde platí totéž, buď tomu rozumíš, nebo se musíš učit pod vedením zkušeného člověka.

Jak z toho tedy ven? Jak nepolidšťovat?

• Pes je smečkové zvíře a potřebuje věřit té bytosti, která určuje směr. Pokud to tak není, nastoupí nejistota a podle toho pes bude jednat.
• Nejčastější chyby jsou: nevyžaduji splnit již vyřčený povel, omluvím chování tím, že je dnes unaven, že je nervózní z návštěvy, že je z útulku, atd. Ano, to vše může být pravdou, ale tak v tom případě povel nevyslovuj a nevhodnému chování předejdi jiným způsobem. Jinak dáváš najevo, že někdy může a někdy nemusí povel splnit.
• Z nejistoty nejčastěji vzniká strachová agrese, mnohdy i separační úzkost. Při strachové agresi totiž pes řešení situace bere do svých rukou, protože nevěří tobě. To jsou sice slova, která neradi majitelé slyší, ale je to tak.
• Vysvětlení si problému povahou psa. Ano, ten pes určitou povahu a určité chování má, ale je na mně, abych podle toho se psem pracovala. A zde se bohužel přiřazuje chyba dnešní doby - zeptám se na internetu. Rad dostanu nespočetně, bez znalosti právě té povahy a podle svých (tedy lidských) myšlenek si vyberu tu radu, která mi vyhovuje. A vůbec to nemusí být, a většinou ani není, rada, která právě s tou povahou pracuje.
• Jeden příklad za všechny - osmi měsíční fenečka vyjíždí na lidi, jak majitelka píše, ze strachu. Strach vznikl u ní proto, že její mámu před porodem někdo přivázal u sloupu. A ten stres přešel na tu její fenečku právě při tom přivázání. Podotýkám, matka porodila v dočasné péči a štěňata byla odchována naprosto bez problémů. Troufnu si tvrdit - fenečka majitelce buď nevěří, možná majitelka vysílá tělem i signál, že se bojí, že fenečka vyjede, v každém případě bych zde určitě našla i polidšťování v celkové výchově-nevýchově.
• Pes je v zásadě sobec, udělá vždy to, co je výhodné pro něj. Často čtu např. větu..."Má 100% poslušnost, ale jak uvidí srnu nebo zajíce, nevidí, neslyší."...Ne, není člověk, aby si uvědomil, že nesmí utíkat za srnou. Je lovec, kterého to baví a někde se při nácviku stala "chybka". Většinou to bývá při výcviku příliš vlažná pochvala za uposlechnutí povelu. Někdy tu zasahuje i naše málo rozdílná intonace mezi povelem a pochvalou, případně téměř žádná řeč naší mimiky a těla. Často je to naše nedůslednost nebo vyslovení povelu pro přivolání v situaci, kdy víme, že pes už neuposlechne.
• Určitě každý z nás se potkal s častým polidšťováním, aniž by si jej jako polidšťování uvědomil. Místo popisu věta..."Já jej každý den krmím, chodím s ním na procházky a on mne v ničem neposlechne"... Obměna..."on mne neposlouchá a manžela/manželku ano".. Psala jsem, že je pes sobec, ovšem to neznamená, že si spojí respekt k člověku s krmením, s vycházkou. Vycházka tu bude pravděpodobně i jako systém jdou dva vedle sebe, místo toho jdou dva spolu. Pes nespojí situaci - plním povely, protože mi paní dává každý den krmení. Pes tě musí respektovat, musí ti věřit, musí rád vždy, když jej správným způsobem pochválíš.

Pamatuj si :

• Psi nemají lidské emoce - žijí podle pravidel
• Psi neumí přemýšlet o důsledcích svého chování
• Pes je závislý na svém pocitu - podle něj jedná
• Psi cítí tvoji energii a přejímají ji
• Pes je odrazem duševního stavu majitele

Pokud někomu z vás článek pomohl, jsem ráda. Pokud je nesrozumitelný pro tebe a potřebuješ poradit, klidně napiš. A poslední rada na závěr. PES je stále zvíře, při pochybnosti o příčině jeho chování se podívej do přírody.

Haf a pac Lída

Jsme tým aneb budování vztahu

Nauč se úspěšně budovat vztah.

Nejprve musíš pochopit, jak pes myslí.

• Když krmím psa, bude mě za to milovat. Co si myslí o tom pes? Jé, jde miska se žrádlem! Jé jde pamlsek! Pes neumí být vděčný, tahle vlastnost je mu cizí, nemá stejné pocity nebo vnímání jako my lidé. Ano, vztah to buduje, ale ne zase tak moc, jak my lidé očekáváme.
• Naše očekávání od toho, jak se bude pes chovat, je ve většině případů opak povahy našich psů. Stále ještě chce lovit, proto bude chtít honit jiná zvířata. Časem se nebude držet v naší blízkosti, chce zkoumat a rozšiřovat svoje území. S dospíváním přijde i ochrana svého teritoria a my mylně očekáváme, že nebude např. štěkat na kolemjdoucí. Chce poznat i jiné psy, protože se chce začlenit do smečky nebo mít s nimi společné aktivity. A takto bychom mohli pokračovat dál.
• Pes žije s námi doma nebo třeba na zahradě a má tam vše, na co si lze vzpomenout. Vodu, hračky, teplo, měkký pelíšek, atd. A přesto je běžné, že uteče pryč od domu. Proč? Jednoduše proto, že v dávných dobách byla migrace naprosto běžná. "Vázání" se na domov, objekt je pro psa neznámé.
• My lidé víme, že pes patří k nám. Ale ten pes to při příchodu k tobě neví.

Pamatuj si, že budování vztahu s tvým psem je odrazovým můstkem pro výchovu a výcvik velice důležité. Mnoho lidí tráví obrovské množství času nápravou špatného chování psů proto, že pes jim nedůvěřuje. Proč nedůvěřuje? Protože mezi nimi není žádný vztah nebo je velmi slabý. Jinými slovy, pes má úplně jiný pohled na život než my. Mnoho lidí přistupuje ke psům s lidským pohledem jednoduše proto, že mají omezenou znalost toho, co psi vlastně "myslí". Abychom mohli začít budovat vztah, musíme některé názory na to "mít" psa změnit.

Pochopení psa

Jedním z nejdůležitějších nástrojů, které nám náš pes nabízí, je jeho snaha o smečku. Mnoho majitelů psů a trenérů dnes přijímá názor, že člověk a pes nemůže tvořit smečku. Není třeba se s nimi o to přít, říkejme tomu třeba tým. Psovi není vlastní být solitér, i když někdy jej život donutí tento stav přijmout. Psi chtějí vytvořit nějaký typ smečky. Pokud tam nejsou žádní psi, budou se držet lidí. Existuje dokonce mnoho zdokumentovaných situací, kdy se psi pokusili nebo úspěšně sloučili s jinými druhy zvířat.

U zvířat, jako jsou vlci, psi, lvi a další, najdeme různé struktury smečkového života. Ale lov je akce, která vyžaduje přesnou účast mnoha, ne-li téměř všech, členů smečky. Obrana území je zásadní pro přežití smečky, proto je do tohoto rituálu zapojena celá smečka. Doba krmení bývá ve smečce nejvíc stresujícím okamžikem, proto je třeba udržovat všechny v harmonickém stavu. Psi musí vytvořit nějaký typ smečky. Pokud tam nejsou žádní psi, budou se držet lidí. Existuje dokonce mnoho zdokumentovaných situací, kdy se psi pokusili nebo úspěšně sloučili s jinými druhy zvířat.

Především tam, kde je v domácnosti již jeden nebo více psů, je třeba začít budovat vztah co nejdříve. Jinak se může stát, že si pes vytvoří smečku nebo tým sám a nebude mít zájem o sbližování s lidmi.

Pokud necháš svého psa bez seznamování se psy, může mít tvůj pes v budoucnu se psy problém. Ale málokdo ví, že pokud se totéž nestane s lidmi, bude v budoucnu velmi obtížné, někdy i nemožné dosáhnout úspěšné komunikace a budování vztahu. Tento stav zná mnoho těch, kteří mají zvíře z množírny.

Budování vztahu mezi tebou a psem

K vybudování úspěšného vztahu musíme použít to, co nám náš pes může nabídnout.

Pohyb a hraní

Naši psi milují pohyb, takže prvním krokem bude využít toho. Budeme se spolu procházet, honit, utíkat.

To, čemu říkáme hra, je prostě naše interpretace výkonu psa, který pro nás lidi, vypadá jako dětská hra. Ve skutečnosti se jedná o sociální působení, ve kterém psi požívají vše. Od lovení kořisti, zjišťování hranic co si mohou dovolit, učení se novým věcem, atd. Některé části této "hry" můžeme úspěšně využít, zejména při budování vztahu.

Mladší psi se snáze zapojují. Pokud začneš od začátku, máš velkou šanci na úspěch. Použití hry je pro psa hodně motivační a když toho využiješ, budování vztahu bude velmi silné. Pes totiž má zakódováno, že pokud si může hrát, je situace naprosto bezpečná

Psi, kteří zažili útulek, množírnu, samotu, schopnost hry často ztrácí. Proto je nutné postupovat pomalu a v prostředí, kde se cítí již bezpečně. Později můžeš postupovat a začít v trochu rušivějším prostředí. Je to posílení důvěry v tvé já, kdy se toho pes aktivně zúčastňuje.

Měj na paměti, že pokud je pes ohromen situací (prostředím), nevynucuj hru. Pokud by k tomu došlo několikrát za sebou, může si pes spojit hraní se stresem a od tohoto okamžiku se může začít vyhýbat hraní s tebou.

Jakmile dosáhneš úrovně, ve které je tvůj pes přesvědčen, že s tebou bude v jakékoli situaci spolupracovat, můžeš říci, že získáváš důvěru svého psa a budujete vztah.

Důležitost procházky se psem

Procházka se psem je také velmi důležitou součástí budování vztahu. Existuje mnoho diskusí o tom, jak často a jak dlouho bychom měli psa vzít na procházku. V přírodě chodí vlci a divocí psi asi 20+ kilometrů denně. Samozřejmě nemůžeme srovnávat naše psy s jejich divokými předky v každé situaci. Nemůžeme srovnávat ani jednotlivá plemena. Každý majitel si musí "svoji" procházku nastavit sám. Ještě jedna věc, která je na procházce velmi důležitá. Je opravdu mylná představa, že základním důvodem pro procházku se psem je, aby si pes ulevil. Ne, základním důvodem pro tebe musí být budování vztahu

Procházka je jedním ze základů struktury smečky. V přírodě zvířata tráví většinu dne na procházce a během této doby dochází k většině sociálních interakcí. Použij svůj čas chůze k interakci se svým psem, prozkoumej různé trasy a různé situace. Používej všechny předměty na vaší cestě ke svému prospěchu.

Lezte spolu na kameny, jděte přes lavičku a nech svého psa přeskočit přes spadlý strom, vymýšlej vše, kdy budete svůj vztah utužovat. Začleň do procházky také jednoduché příkazy poslušnosti, nabídni za dobrý výkon odměnu, pochvalu. Nezapomeň na hru, na "pohádku", prožívej prostě procházku naplno s ním. Tvým cílem musí být zapojit psa do činnosti týmu - Já a pes.

Tím, že plníte různé úkoly společně a požaduješ od svého psa určité jednoduché úkoly, tvůj pes tě začne brát jako svého společníka. Neexistují žádné jiné způsoby, jak vybudovat vztah, důvěru a pouto mezi dvěma různými druhy, než spolupracovat. Čím více budeš spolupracovat se svým psem a čím více se spolu aktivně účastníte různých činností v době, kdy jste spolu, bude vaše pouto a vzájemné porozumění navzájem silnější a lepší.

Bez ohledu na to, jak dobrý je tvůj pes, s jakým výsledkem absolvoval školu poslušnosti, pokud se ti nepodaří nejprve vybudovat vztah, budeš mít vždy problémy s komunikací. 

5 pravidel, z kterých tvůj pes pozná, že má v tobě parťáka

V následujících řádcích budu používat místo slova parťák klasické "vůdce smečky". Jen k tomu musím pár slov vysvětlit. Po desetiletí se v myslích majitelů vytvářel názor, že vůdce smečky je dominantní a panovačný a používá někdy až drastických výchovných metod. Později začala část trenérů hledat jiná, nezprofanovaná slova, ale bohužel se začal i prosazovat názor, že žádný vůdce smečky neexistuje. Což často vede k domněnce, že člověk nemusí být nutně tím, kdo bude určovat pravidla hry. Proto budu dále používat slovo vůdce smečky, byť je zprofanované, ale nejlépe vystihuje to, že v mé smečce budu určovat pravidla já. Ovšem vycházím z naprosto jiných kritérií než je tvrdá ruka a tvrdé tresty. Musím tedy být ne vládcem, ale idolem, který bude nejen chápavý, ale vždy bude vše dělat pro dobro smečky. Budu tedy vycházet z přírodních pravidel, kterým moji psi budou rozumět velmi dobře.

1) Vůdce smečky má všechno pod kontrolou - a co ty?

Od prvního společného dne přijímám rozhodnutí já. Není to o trestu, útlaku a křiku. Budu od prvního dne trpělivý, klidný, uvolněný a plný empatie. Dobrý vůdce smečky ukazuje novému psu, jak bude vypadat společný život. Ano, ukážu mu to, místo toho, abych mu "velel".  Seznámím ho se vším, co bude od dnešního dne naší společné cestě prospěšné. Prostě musím přemýšlet o všem, co nás v budoucnu potká. Čím víc situací "připravím", tím méně problémů budu v budoucnu mít. K tomu potřebuji sledovat povahu psa a vycházet ze znalosti prostředí. Především předcházím, pokud možno, všem nebezpečím, protože vůdce smečky nesmí dělat chyby, jinak se nováček bude učit z něčeho špatného. Pokud to jde, ze všeho se snažím vytvořit rituál, který se později stane smečkovým pravidlem. Použila jsem na začátku slova přírodní pravidla. Ano, často se obracím do přírody. Čerpám z pozorování chování feny-matky, z chování psa, který se v přítomnosti štěněte stává otcem-vychovatelem. Ano, měla jsem štěstí, že jsem ve smečce měla, až na jednu výjimku, "přírodní" jedince, kteří smečkové zákony respektovali. A díky tomu z mého domova odchází vždy štěňata, která jsou s životem smečky dobře seznámena a novému "vůdci smečky" jen stačí pokračovat v započaté práci. A když přijde do smečky nový objekt, který má klasické smečkové chování, zapadne do smečky na první dobrou. Ano, mohu říct, že mám téměř všechno pod kontrolou. Proč téměř? Vždy se podaří těm očím na nás vyloudit nějaký ústupek a my trošku někde polevíme nebo jsme někde opomněli či udělali chybu. Ovšem potom s tím počítám a této situaci předcházím.

2) Dobrý vůdce smečky je vždycky práce a na jejím konci odměna

Fena-matka je pro štěňata přirozeným vůdcem smečky, jinak řečeno tím idolem, který napodobují. Fena-matka se stále snaží o výchovu potomků. Celá doba odchovu je pro ni práce, ať již při krmení, hraní si, při společných vycházkách. Ale učí je i respektovat její rozhodnutí, pomáhá jim najít bezpečnou cestu. Pozoruje hru sourozenců a v mnoha případech, především když přechází hra v téměř opravdový boj, převezme iniciativu a usměrňuje toho, kdo je v tzv. afektu. I když často to vypadá, že jen tak polehává v blízkosti, pravdou je, že ví o všem, co se ve smečce děje. Štěně tak cítí, že vše, co fena-matka dělá, je pro jeho dobro. Ví, že jeho vůdce smečky je tu pro něj, je jeho skála, jeho ochranný štít proti bouři, jeho ukotvení do vlny života. Že by v případě nebezpečí skočil do ohně, aby jej zachránil. Dobrý vůdce smečky tedy ví, že jeho práce nikdy nekončí a pokud chce být tím pomyslným štítem, nestačí jen psa krmit a chodit s ním na vycházky. Každá společná hra je práce, každý naučený nový trik nebo povel je práce, každé společné překonání domnělého nebezpečí je práce. Prostě práce dobrého vůdce smečky nikdy nekončí.

3) Dobrý vůdce smečky nenechává psa nekontrolovaně pobíhat

Ano, vůdce smečky je opatrný a připravený na všechny eventuality. V přírodě zpočátku každá smečka dbá úzkostlivě na to, aby mláďata ochránila. Drží je v blízkosti a chrání před ostatními tvory. Tak by měl postupovat i dobrý vůdce smečky - držet štěně ve své blízkosti a chránit je před tvory, kteří by jim mohli ublížit. Ovšem vůbec není myšleno, že je dá na vodítko a pomocí něj je bude ve své blízkosti držet. Ne, tam kde to prostředí umožní, pustí štěně z vodítka a svoji aktivitou jej vždy přivolá k sobě, jakmile překročí pomyslnou hranici bezpečí. Rovněž chránit před ostatními tvory je pro nás jakoby nadsázka. V rámci socializace jej s jinými tvory seznamujeme, jen před těmi, kteří mohou ublížit, je důsledně ochraňujeme. Zkontrolujeme si tedy vždy pečlivě situaci a podle toho určíme, jak dalece budeme kontrolovat volný pohyb psa.

4) Dobrý vůdce smečky předává všechny své zkušenosti

Protože on chce, aby jeho potomci byli stejně skvělí, jako je on sám. Proto dobrý vůdce smečky chce na všechno svoje členy skupiny připravit. Později, až budou dospělí, budou všechny situace zvládat sami, bez jeho pomoci. Člověk této fázi běžně často socializace, ale není to jen seznamování s novými věcmi a kamarády. Je to i o disciplíně, o získávání různých zkušeností a tím o formování jedince. při přechodu mladého psa do dospělosti se vždy ukáže, jak jsi tuhle kapitolu zvládl.

5) Jeden za všechny - všichni za jednoho

Vůdce smečky má velkou zodpovědnost. Musí přijímat rozhodnutí a řešení, vždy pro dobro skupiny. Takový úkol vyžaduje ohleduplnost a respekt, obezřetnost a hodně sebevědomí. Pokud to tak vůdce smečky má, je jeho smečka uvolněná a suverénně vedena. A každý pes ve smečce bude rád následovat tohoto vůdce. Ta skupinová dynamika je drží pohromadě. Každý potřebuje věřit, že jeho život je v bezpečí.

Jsi dobrý vůdce smečky?

Všechno je v přírodě velmi užitečné. Ale my nejsme psi. Jaký tedy musíš být jako člověk, aby tvůj nový pes nebo nové štěně vědělo, že právě ty jsi dobrý vůdce smečky? Často slyším otázku:

"Jak ukážu mému psu, že já jsem tu šéf?"

Zapomeň na to! To nemůžeš požadovat nebo natrénovat. Protože tuto hodnost si musíš zasloužit! Jen když tvůj pes bude věřit ve tvoje skutečné vůdčí schopnosti, bude tě jako vůdce smečky respektovat. Když to v sobě nemáš, musíš své vůdcovské schopnosti aktivovat, musíš být autentický, věrohodný a trpělivý.

• Nabízím bezpečí, zůstat v klidu a spoléhat na mne
  Ano, já jsem to bezpečí pro něj a tak dávám pozor na prostředí, na to co potkáme a já rozhodnu, jak se k tomu společně zachováme. Pozor na svoje myšlení - pokud např. zastavím, když si štěně něco očuchává, není to důkaz bezpečí, jen běžné zastavení.  Bezpečí musí cítit on u mne a když pokračuji dál, bude běžet za mnou, aby byl v bezpečí.  Pokud já budu ve strachu, bude mít strach i moje štěně.
• Budu sebevědomý a rutinovaný Stále hledám nápady na naše společné aktivity. Při výchově musí být cítit energie a elán. Hledám pozitivní řešení pro svého psa. Jsem pro něj srozumitelný. Vytvářím mnoho společných rituálů, které jsou pro psa velmi čitelné.
• Nechci po psovi nic, co nezvládá
  Donutím jej chodit po mřížce nebo mezi jiné psy, když má strach?  NE!  Postupně a hravě budu psa na těžké situace připravovat. Budu mu nabízet taková řešení, abychom společně strach překonali.
• Zůstávám klidný a trpělivý
  Ať se děje, co se děje, zůstanu v klidu. Budu mít stále jasnou hlavu a přijímat taková rozhodnutí, které mému psovi prospějí, nikdy nebudu přemýšlet u toho na své vlastní pohodlí.

Haf a pac Lída 

Vždy máš možnost víkendovky nebo individuální konzultace.