INTELIGENCE PLEMEN - POJEM POUZE RELATIVNÍ
Velmi často slýchávám nebo čtu, proč ten můj pes nedělá tohle nebo naopak, dělá stále něco, co majiteli vadí a není schopen jej to odnaučit. Velké množství diskuzí mezi milovníky pejsků potom sklouzne k oblíbenému rčení , je to plemeno, které nejde vycvičit.
Nesouhlasím s tímto názorem, protože jsem přesvědčena, že za vším musíme hledat především člověka. První omyl většinou nastává již při výběru plemene. Především oči bývají tím rozhodujícím faktorem, který určuje co za plemeno si vybereme. Šlechtění plemene člověkem poznamenalo nejen exteriér psa, ale především jeho povahové vlastnosti. Takže jak je to tedy s tou inteligencí? Jednoduše - lovecký pes potřebuje pracovat s člověkem, lovcem, tudíž musí zde existovat dokonalá souhra mezi parťáky. Teriér je z lidského pohledu pes, který potřebuje přemýšlet naprosto samostatně, takže my se musíme při výchově zaměřit především na to, jak docílit toho, aby dělal to co chceme my. A tak bychom mohli jmenovat všechna plemena, neboť každé z nich je předurčeno svým šlechtěním k něčemu jinému. Žádné není méně či více inteligentní, jen každé z nich má některé povahové rysy v popředí a my s nimi musíme počítat nejlépe již při výběru plemene.
Pokud tedy jsem člověk zvyklý přemýšlet i za jiné a vydávat povely, měla bych hledat mezi plemeny, která jsou nastavena tak, aby jsem mohla vychovávat tradičními výcvikovými metodami. Naopak, mám-li rádi přemýšlení a vyberu si stejného psa, budu těžce výchovu zvládat, často to dokonce někdo vzdá se slovy, můj pes je těžko vychovatelný. Ne, není chyba v psovi, ale v plemenu, které jsme si vybrali, nehledíc na naši povahu. Pokud již to plemeno máme, musí potom nastoupit převýchova sebe, naučit se používat výcvikovou metodu, vhodnou pro dané plemeno, porozumět psovi, dát mu vše, co jeho předurčené schopnosti potřebují.
Totéž bychom měli aplikovat i na aktivitu psa a aktivitu naši, neboť nuda bývá další častou příčinou tzv. nevychovatelných psů. Hledám-li společníka spíše na mazlení než k velké aktivitě, bude se mi sice hůře vybírat plemeno, ale jde to. Musím ovšem hledat tam, kde štěstím psa je především kontakt s člověkem, nemá tak velkou potřebu pohybu a stačí mu kratší procházky a o to více her se svým idolem. Ovšem pořídím-li si v tomto případě například například již dříve zmíněného loveckého psa, budeme s největší pravděpodobností nešťastni oba.
Na výchovu má samozřejmě vliv mnoho jiných aspektů, jako je povaha jedince, socializace v raném období, negativní zážitky, především u týraných psů a mnoho dalšího. Ale to už je na další povídání o výběru výcvikové metody.
Tak přeji šťastnou ruku při výběru plemene
Lída