06.09.2017 10:07

Vždy odpovídám, nejlépe ještě před tím, než si štěně dovezu domů. Teď si asi myslíte, že jsem spadla  ze stromu, ale ne, opravdu potřebuji čas na to, abych se dobře připravila. Nejprve navštívit chovatele, raději vícekrát a vyzvědět co nejvíc o povaze vybraného miláčka. Štěndo s velkou dávkou sebevědomí bude potřebovat ve výchově úplně jiný přístup než štěňátko, které má strach z vlastního stínu. Z obou dvou mohou být úplná zlatíčka na celý život, ale je pravdou, že moje příprava na výchovu bude v obou případech jiná. Ustrašené štěně bude potřebovat více času na seznámení se vším novým, bude se muset více pracovat na posílení důvěry k majiteli. Ne nebudu jej litovat a řešit situace místo něho, jen nebudu spěchat a dám mu prostor, čas a moji oporu než se s novou situací seznámí. Příkladem bývá často situace, chci se pochlubit chlupáčkem přátelům, kteří rovněž mají psa - oba dva dáme na vodítko (pustím je až jak budou reagovat se traduje) - pro štěně jsme připravili několik nových věcí najednou - cizí pes, cizí lidé, mnohdy i cizí prostor, vodítko, obojek a slova, kterými voláme jsou rovněž cizí, pojmenovali jsme jej při příjezdu a ono se ještě nemohlo dostatečně obeznámit se svým jménem ani s námi. Naopak sebevědomý jedinec s tímto nemá problém, tady spíš často řešíme jak zabránit odchodu za každou nohou, která se mihne kolem nás. Ale na to budeme mít dostatek času při výchově.

U chovatele nenápadně (nebo i nápadně) zjistím, jak nastartoval výchovu on. Těch situací, které mohou ovlivnit moji pozdější výchovu je mnoho, ale já chci poslušného miláčka, takže musím vědět, kde mě bude tlačit bota. Moji noví majitelé berou štěně naprosto zvyklé na lidi, na hluk, na další psy, štěně, které zná co je to obojek a vodítko, i když jde "jen" vedle svoji mámy. Jede s mamkou autem nejméně dvakrát na výlet, aby šok z cizího auta byl co nejmenší. Projde nejméně dvakrát vanou, takže nový majitel jej při koupání nemusí s vanou seznamovat, ale může rovnou koupat. Odborníci tomu všemu říkají socializace a pokud chovatel z nějakého důvodu toto neabsolvuje, musím to zahrnout do výchovy já a zbývá mi málo času, protože období kvalitní socializace končí zhruba ve 12 týdnech.

Teď už mám trochu jasno, co bude třeba, tak si ještě ujasním, co od výchovy očekávám. Podle toho si seženu informace, nachystám vše, co k tomu budu potřebovat a pokud mám prvního psa, zkusím alespoň trochu odkoukat "psí řeč". Je to jediný jazyk, které štěně máma naučila a které rozumí. Ta řeč není ve tvaru ....no skoro jsi hodný... ta řeč je vždy ve tvaru ano - ne, podpořená řečí těla. Protože na NE je ještě dostatek času a já potřebuji nejen vychovávat, ale budovat i náš vztah, používám zpočátku jen to ano. Nejdříve ze všeho upevníme jméno. Ale to vám vysvětlím v samostatném článku.

Nejčastější chybou u nových majitelů bývá intonace hlasu. Možná ve snaze "nezadat si před okolím" zní vše řečené úplně stejně: ...Mary ke mně...,... Mary nesmíš.., ...Mary tak jsi hodná... Schválně, teď když čtete, zkuste si to říct nahlas a přemýšlejte, jakou použít intonaci, aby štěně nejlépe pochopilo. Slovům totiž ještě nerozumí, ale intonaci rozliší naprosto rychle. Nebo si řekněte rozličnou intonací jen jméno pejska - i to mnohdy stačí - radostně, rozhodně, nazlobeně. Nemusí se křičet, jde to i potichu a chlupáč rozumí.   

Jakmile jsme štěně přivedli až sem bez úhony, seznámili s naším prostředím, už vítá všechny členy domácnosti, reaguje na jméno, budeme pracovat na posílení vztahu. Nejlépe hry, hry a zase hry. Ptejte se, surfujte po netu, kupte si knihy, vymýšlejte svoje hry. Mně se nejvíc osvědčily v tomto období - hra na schovávanou (pomůže k tomu, že mě pes na vycházkách "hlídá" a neopouští bezpečnou vzdálenost), hra rozvíjející trpělivost a zaměstnávající mozek - různé lehké hlavolamy (v budoucnu dobré pro trpělivost). Vy se učte znát při hrách jeho projevy, reakce, pozorujte jeho řeč těla. Začneme rovněž navazovat tzv. oční kontakt. Pes mluví očima a štěkotem, tělem přidává na významu svých "slov". Pohled na vás a krátce na misku - znamená asi co? Přece mám žízeň nebo hlad. Je třeba tyto jeho slova rozvinout z naší strany - což znamená oči se na mé oči upřou jakoby na povel. Nejlépe se mi totiž komunikuje se psem, který se na mne dívá než něco učit nebo říkat psovi, který se zálibně kouká na kamaráda. A je tu moje oblíbené - zase se k tomu prokrmíme. Připravíme misku se žrádlem, pejska posadíme, oslovíme jménem a můžeme přidat povel, jako např. kuk, mrk, sem a podobně. Jakmile se na nás pejsek podívá, byť i jen na zlomek vteřiny, dostane kousek ze žrádla (jako pamlsek) a hodně ho pochválíme. To několikrát opakujeme a pak necháme pejska v klidu sníst zbytek krmení. Neusnadňujeme mu to tím, že dáme vše před oči, ne trpělivě počkáme, on se na nás podívá a brzy pochopí.

Teď už nás bude čekat výchova, která připravuje půdu pro výcvik, myšleno pro povely, takže příště si připravíme základní povely a postupy co s tím, abychom neopustili až tak výchovu hrou.