SPOKOJENOST - ZÁKLAD ÚSPĚCHU

Než začneš vychovávat, budeš si muset hodně uvědomit, nejen o psím chování, ale především o sobě. Po několik generací máme všichni v hlavě vštípených mnoho mýtů, polopravd, samozřejmě ale i dobrých zkušeností. A dnes internet nám dává velkou řadu informací, ale mnoho z nich nemusí (a není) být to pravé. Sociální sítě mají tu nevýhodu, že na prosbu o radu zareagují i ti, kteří do podstaty problému nevidí. To vše musíš přehodnit, zvážit a stanovit si postup pro nového kamaráda. K tomu přidej jeho povahu - dispozice dané šlechtěním a dobrý chovatel ti jistě řekne, jak se vybraná kulička chová ve smečce. Dobré je, když víš i co zažil v rámci socializace - setkání s lidmi, dětmi, s jinými psy, sprchu, klec, zvuky, kartáč, auto.... Vyptej se, pomůže ti to! 

Ale největší pomoc bude, když budeš znát nejen jeho povahu a vše co zažil, než přišel k vám, ale také jeho "řeč". Správná komunikace je totiž prvním stavebním kamenem k úspěchu. Svou intonací hlasu a řečí těla dáváš zřetelně najevo, co si právě přeješ, ale také se nauč pozorně vnímat signály svého psa a nauč se jim porozumět. Velká většina psů vždy dopředu "řekne" co se děje - zda má radost, obavy, strach, nejistotu, zda si chce hrát nebo vysílá tzv. konejšivé signály, atd. Velmi často slýchávám, náš pes tohle nedělá. U těchto případů nakonec zjistíme, že je pes většinu času sám na zahradě nebo v kotci a ke vzájemné komunikaci má velmi málo příležitostí.

 Ke komunikaci patří i náš postoj. Když neumíš vystupovat klidně a suverénně, bez zbytečné arogance nebo nejistoty, někdy i strachu, zajisté nebude tvůj pes ten, který by ti věřil, případně od tebe očekával, že jsi ten, kdo jej ochrání v případě nebezpečí.  Tady bývá velkou pomocí najít si trenéra, který se zaměřuje především na to, jak TEBE naučit vychovávat psa. 

Druhým stavebním kamenem výchovy je správná odměna, což není jen pamlsek, ale vše, co pejska potěší. Čili hra s tebou, hračka,  pochvala hlasem, polaskání....Jako odměna bude sloužit vše, co je hodně přitažlivé. Načasování odměny bývá častým problémem a vede někdy až k neúspěchu. Zjednodušeně řečeno, brzy je špatně, pozdě rovněž. Ale problém u některých psů, především těch, kteří mají větší pamatovací schopnost, bývá odměna po splnění žádoucího povelu, který je vydáván a neměněn pro zamezení nežádoucího chování. Vypadá to složitě, viď? Tak - šikovný pes brzy pochopí, že jakmile vyvolá nežádoucí chování, vydáš povel, který on splní a bude následovat odměna. Zde je třeba nejen individuálního, ale i asertivního přístupu a vždy s citem a pokud možno předcházením problémům tím, že budeš dobře znát první příznaky nežádoucího chování a nedovolíš, aby se nežádoucí chování vůbec projevilo. 

Zkusím to na příkladu - pro mně je nejdůležitější povel a první, který učím (hrou) povel "ke mně". Štěně vyrazí úprkem ode mne, spustím hru a ono se otočí a "povel" splní. Brzy zjistí, že když odchází, je to "normální" a když utíká, přijde povel a po něm odměna. Tady musí nastoupit náš mozek. Běhat musí, je to přirozené, ale musím střídat běžný život s výchovou tak, aby si štěndo nepropojilo útěk s následným povelem. 

Vždy byla pro nás třetím stavebním kamenem znalost psa. Patří sem nejen dědičnost vloh na základě rodičů, ale také povaha daného jedince, socializace ve štěněcím věku, případně co nejvíce možných informací, než přišel pejsek k nám. Každý z těchto malých kamínků ti pomůže zaujmout správný postoj k výchově, s větší důsledností a trpělivostí se věnovat tomu, kde by z tvého pohledu mohl vzniknout problém. Velmi těžce budu mít spokojeného psa, který např. svým naturelem je lovec, miluje pohyb a velký prostor a já z časových, zdravotních a jiných důvodů mu toto nemůžu poskytnout. Většinou dojde potom k situaci, kdy pes si svoji frustraci vybíjí nežádoucím chováním. Téměř každý problém má svoje řešení. Jen je třeba najít souvislosti, nehledat příčiny v důvodech typu - náš pes ale je...., prostě chtít najít způsob i za cenu trošku potlačení svého ega. 

Ráda bych ještě přidala dnešní častý nešvar doby - mnoho majitelů hledá radu pro nápravu jen tak na internetu, aniž si uvědomuje, že bez konkrétní znalosti psa a majitele bude rada vždy obecná, bez souvislostí a povětšinou pouze z jedné zkušenosti člověka, který v dobré víře chce poradit a radí to, co pomohlo jemu. Vždy je pro tebe i pro psa lepší najít dobrého trenéra. Urychlíš proces výchovy nebo nápravy problému a budeš klidný ty i tvoje chlupaté štěstí. 

Lída